Když hruď kameny mi svíraly,
bodavé pohledy odevšad zíraly,
cítil jsem se na pokraji sil,
a všichni odešli, ty jediný si zbyl.

Studené dny a mrazivé noci,
vše zamykaly do bezmoci.
Nitro mi marnost zaplavila,
ve tvých očích však láska byla.

Tak, jako ty, začal jsem žít.
Včerejšek pryč a zítřek v dálce.
Jen dnešek v nitru odvážně mít
a bubákům do ksichtu smát se.

Ty nesoudíš, jak umí to druzí,
nehaníš a nespřádáš sítě.
Jsi se mnou, i když celý svět hrozí,
prostý, laskavý, jak bezelstné dítě.

Příteli, děkuji ti moc.
Vím, že to teď nejde, když hluboká je noc,
ale slibuji, jak vyjdou první paprsky,
zajdem spolu koupit
nové granule a pamlsky.

S láskou k přátelům Jaroslav Vlasta